Dobré odpoledne dámy a pánové,
Sešli jsme se zde opět, abychom si připomněli oběti z 31. 7. 1945. 10. června se naproti parku TGM na Střekově z mé iniciativy vysadila Lidická hrušeň, posel naděje, který je připomínkou vyhlazení obce Lidice. Obě události jsou o ukrutnostech, kterých jsou lidé schopni.
Násilí, které vyvolalo nacistické Německo, neskončilo 8. května 1945. Pokračovalo – byť s jinými aktéry – v roli pachatelů i obětí.
Dnešní území České republiky se mezi březnem a srpnem 1945 stalo areálem nevídaného násilí a krutostí. Měli bychom si být vědomi, že takoví můžeme být. A není jen problémem Čechů, že jsou mezi námi sadistické bestie, které jsou ochotné páchat podobná zvěrstva. Za určitých podmínek se mohou podobné krutosti kdykoliv opakovat. Na to nezapomínejme,“ říká Jiří Padevět, autor publikace Krvavé léto 1945. Pustil se do mapování těchto událostí, abychom se konečně oprostili od předsudků a nenávisti. Na krveprolití v létě 1945 se nepodíleli zdaleka všichni Češi. Stejně tak jako se ne všichni Němci podíleli na hrůzách nacismu.
Dovolím si osobní vsuvku. Můj tatínek byl totálně nasazený a přežil 3 roky v Berlíně, přijel tam právě v den, kdy zemřel Heydrich. Psal si deník a ten je plný válečných hrůz. Také poznal, že ne všichni Němci se zapojili do válečné mašinerie.
Krvavý fenomén, který se tu v poválečném létě 1945 odehrával, má nějaký počátek – roky 1938 a 1939, kdy zahynulo mnoho Čechů. Což pokračovalo šesti protektorátními lety, v nichž jsme byli vystaveni státnímu teroru.
Násilí se tak stalo za tu dobu pro mnoho lidí normou, podle níž se chovali i po květnu 1945… jen s opačnými znaménky.
Společnost si zkrátka na násilí zvykla a brala ho jako běžnou normu. Československý stát byl navíc v takové situaci, kdy neměl sílu na to, aby podobným excesům zabránil. A co bylo nejhorší: on je často dokonce podporoval.
Událost z července 1945 není vůbec o tom, že Češi jsou špatní, nýbrž o tom, že v každém společenství či národě, jako jsou Češi nebo Němci či Rusové, se vyskytnou sadistické bestie, které – když státní moc nedosáhne všude a kolem se válejí zbraně – po těch zbraních sáhnou a začnou páchat nikoliv jen vraždy, ale obludná zvěrstva. Tolik Jiří Padevět.
V 90. letech byl v archivu objeven anonymní dopis pisatele, který byl pravděpodobně Čech, silně psychicky rozrušený zážitky z masakru. Přečtu jeho doslovný přepis:
Ku událostem v Ústí nad Labem.
K výbuchu v minulých dnech v Krásném Březnu byl jsem očitým svědkem.- Příčina výbuchu dosuď není známa jen to mělo neblahé následky pro dělnictvo Šichtových závodů a jiných občanů něm. národnosti v Ústí. Sám jsem zarytým Čechem ale tomuto řádění přece nemohu přihlížet poněvadž to přesahuje meze lidské důstojnosti a je autorita demokratické republiky šlapaná do zemi.
Viděl jsem že dělníci který jinak česky nedovedou byly ihned fackované, to stupňovaly, když některý stráže N.S.B. a Sv. si připily a pak lahvemi tloukli nic netušící dělníci staré utahané a kopaly nestydatě ženy i děvčata a ubíjeli na ulici.
Rvačka neustála lidí němci byly zhazovaní z vys. labského mostu a po plovoucích bylo stříleno – je to důstojné jednání“ prospěje nám to ke státní konsolidaci“ neměli by jsme byti lepší našeho nepřítele“, Vždyť oheň a výbuch mohl při dnešním nepořádku v prac. nasazením a nedbalém vykonáváním platných předpisů způsoben oharkem odhozeným kuřákem a. p. Pánové pošlete do pohraničí starší zkušení lidé s trochu lidské důstojnosti a více spravedlivého jednání, jít proti bezbrannému prac. lidu je největší prohřešení kterého se dopouštíme a na co s určitostí jednou špatně doplatíme. Bylo by správněji nevodit reg. vojsko a stáhnout rozpálené tyto hlavy mladých nerozvážlivců chceme uchovat čistý štít našeho státu.
Volám v pravý čas a varuji před dalšími podobnými událostmi, které se zde odehrály v tom našem krásném pohraničí. Je nejvýš na čase s…. n…..
Ústí 2.VIII.1945 Očitý svědek legionář
Foto zdroj: http://www.kulturverband.org/?p=1225&lang=cs