Na únorovém jednání zastupitelstva města došlo k opakovanému pokusu o prodej posledních volných pozemků v předlické průmyslové zóně v majetku města za cenu 7,6 mil. Kč. Nabyvatelem měly být tři firmy spojené s ústeckým podnikatelem Radko Vrbíkem. Město si stanovilo jako podmínku pro podání nabídky specifikaci podnikatelského záměru. Zájemce ji splnil tak, že dodal jen neurčité plány.
Podle nich se měly stavět jen tupé haly, co jiného. A vedení města bylo spokojené. Ovšem, i kdyby u skladovacích prostor zůstalo, mělo město vyžadovat efektivní hospodaření s čím dál vzácnější vodou nebo energetickou soběstačnost budov, například solárními zdroji na střechách apod. Toto všechno už je dnes běžná, ne-li nezbytná, praxe. A u tak velkých zastavěných ploch, jako v předlické zóně, je to nutnost už jen proto, abychom se v našem městě brzy neuškvařili.
K prodeji se naštěstí nenašla potřebná většina. Rozumní zastupitelé nemohli podpořit jednorázový výprodej majetku města. Je nutné chtít víc! Průmysl byl v Ústí vždy silnou stránkou a naše město by se mohlo opět stát lídrem v nějakém inovativním a progresivním oboru. Od roku 1989 jsem však osobně nezaregistroval jakoukoliv systematickou snahu o směrování města k inteligentní specializaci na perspektivní podnikatelské obory. Přitom řada jiných měst se za pomoci státních agentur (jako je CzechInvest) byla schopná po krachu státem řízené ekonomiky postavit opět na vlastní nohy, a to již v ryze tržním prostředí.
K tomu je ale zapotřebí vůle, odvaha a systematická snaha o dosažení výsledku. Město by mělo usilovat o obnovení proaktivní investorské politiky a hledání takových investorů, kteří přinesou regionu kvalitativní posun ve smyslu průmyslových tradic. Posun, který bude stát na vysoké přidané hodnotě práce. Obyčejných montoven a skladů máme všude dost. Má Ústí ještě šanci? Odpověď je přes všechno: „Ano, má!“ Jen je zapotřebí najít odvahu a nenechat se ovlivnit místními spekulanty, kteří nevidí nic jiného, než že za pár let budou mít tyto pozemky daleko vyšší cenu.
Nakonec si může počkat město, kdyby přišly zlé časy a bylo pozemky skutečně nutné prodat. Do té doby doufám, že přijde inteligentní záměr města, jak s pozemky naložit, aby přinesly pro budoucnost našeho města víc než rozpuštění pár miliónů v jeho rozpočtu.
