Je to pár dní, kdy se rozjela demolice domů v Revoluční ulici, která rozdmýchala emoce. Pro více informací ZDE připojujeme článek na idnes.cz. Než se pustíme do našeho vyjádření k této situaci, připomeňme si pro kontext historii této části Ústí nad Labem kdysi známé jako Nové město. Článek je z roku 2018.
Konec Nového města
Další kus historické tváře s největší pravděpodobností už letos ztratí centrum města Ústí nad Labem. Místní investor INT, a. s. získal od stavebního úřadu povolení k demolici 26 městských domů v prostoru u západního nádraží (vymezují ho ulice Panská, Revoluční, U Chemičky a Brněnská). Na jejich místě má vyrůst hypermarket. Toto hromadné bourání představuje téměř kompletní vymazání čtvrti „Nové město“ vystavěné ke konci 19. a na počátku 20. století za hradbami města.
Dnes tristně vyhlížející ruiny domů bývaly kdysi dobrou adresou. Výrazná část zástavby vyrostla v režii Spolku pro chemickou a hutní výrobu, který se rozprostírá hned v sousedství. Součástí byly i domy pro zaměstnance z roku 1870, které dle doposud známých zjištění si jako vůbec první ústecká architektura vysloužily pozornost odborného tisku (Technische Blätter 1874). Z řady těchto domů stojí dnes ještě dva, a to v ulici Revoluční těsně před křížením s ulicí U Chemičky. Podnikový architektonický styl neogotiky určoval vzhled celé čtvrti a dodnes tvoří zbytky této ušlechtilé podnikové zástavby líbezné zákoutí kolem Klíšského potoka v zadní části ulice U Chemičky od dvorního architekta Spolku Roberta Langa.
V meziválečném období se do tamní zástavby výrazně zapsal také ústecký architekt Erich Breindl, který v ulici U České besedy vystavěl na zakázku chemičky další obytné domy. Jde o dva pozoruhodné objekty s prvky expresionismu a kubismu na fasádě z roku 1928. Ovšem Nové město nepojí svého genia loci jen s blízkou chemičkou a jejími zaměstnanci.
V ulici Revoluční stojí také dům zvaný Česká beseda. Ten sloužil od počátku 20. století jako centrum kulturního a společenského života české menšiny v Ústí nad Labem a zažil řadu slavnostních událostí, ale stal se i terčem opakovaných útoků německých nacionalistů. Ulice U České besedy, která dělí Nové město, dostala své jméno právě k uctění stěžejní role místní zástavby v menšinovém životě ústeckých Čechů.
Nové město bylo v posledních desetiletích těžce zkoušenou částí. K postupnému skomírání ji odsoudily necitlivé urbanizační zásahy z osmdesátých let 20. století. Při stavbě předimenzované silnice v ulici Panská došlo k hromadným demolicím po obou stranách nové komunikace. Zmizely tak reprezentativní uliční fasády domů a odkryly se neuspořádané dvorní trakty. Toto nepřirozené narušení zástavby a frekventovaná víceproudá silnice vytvořily bariéru, která psychologicky odřízla Nové město od centra. Z tohoto šoku se místo dlouho vzpamatovávalo a teprve na začátku 21. století se začalo znovu probouzet k životu. Drobní živnostníci opravovali zchátralé domy, objevilo se zde několik prodejen, restaurací a barů.
Čtvrť měla šanci zvednout se podobně jako osudem velmi podobná Stodolní ulice v Ostravě, kde se ze zanedbané části města stalo republikově proslulé centrum nočního života. Takový vývoj ale nebyl „ústecké Stodolní“ dopřán. V roce 2006 přišla iniciativa investora INT, a. s. vykoupit všechny tamní domy. Nad čtvrtí se opět rozprostřel stín, který přivodil další stagnaci. Investor přes obtíže získal příslib odprodeje všech domů od soukromých i státních vlastníků. Město nezodpovědně prodalo investorovi dokonce celou ulici U České besedy. Tím ustaly veškeré udržovací práce na domech a rozpracované rekonstrukce se nadobro zastavily.
Záměr už tehdy kritizovala velká část obyvatel města. Pod petici sepsanou Stranou zelených se podepsalo přes dva tisíce lidí. V roce 2007 získal investor územní rozhodnutí na stavbu blokového hypermarketu o čtyřech nadzemních a dvou podzemních patrech. V roce 2008 se uskutečnila demonstrace odpůrců záměru, která žádala záchranu této část města pro hodnotnější investorské záměry a zachování její přirozené podoby města.
Jiří Škoda ze Strany Zelených jako spoluorganizátor akce tehdy do médií řekl: „Po sametové revoluci Ústečané předpokládali, že doba podobných barbarských činů skončila. Ale nyní se překvapivě naskytla šance smutný rekord dokonce překonat a vyhladit další přirozenou část města. Navíc se dosud investor ani neobtěžoval přiblížit veřejnosti, jaká architektura by měla na místě 26 domů vyrůst. Vzhledem k obecným kvalitám budov hypermarketů, lze tak jen odhadovat, že rozhodně nebude rovnocennou náhradou.“
Protestní akci podpořili: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně; Tvůrci stránek o ústecké architektuře www.usti-aussig.net; Výbor Ústecké muzejní a vlastivědné společnosti; Mladí zelení, místní organizace Ústí nad Labem; o. s. Zdravé Ústí; ÚSTECKÁ KULTURNÍ PLATFORMA ‘98, o. s.
Po této demonstraci na deset let záměr usnul. Opuštěné budovy značně zchátraly, dokonce je někdo záměrně poškozoval na střešní krytině tak, aby degradaci staveb ještě urychlil. Začátkem roku 2018 ale investor aktivitu oživil a přišel s pozměněným návrhem. Stavební úřad potvrdil platnost původního územního rozhodnutí z roku 2007, prodlouženého v roce 2011. S finální podobou nákupního centra investor veřejnost neseznámil. V oficiální dokumentaci uvádí tento popis: „Jedná se o novostavbu. Hmotové řešení objektu – dvoupodlažní nepodsklepený objekt zastřešený rovnou střechou s nízkým sklonem ukončenou rovnou atikou. Stavba architektonicky zapadá do okolí, má ryze městský charakter s moderním tvaroslovím, který komunikuje s novodobou zástavbou v ul. Panská a Revoluční. Materiály vnějšího vzhledu objektu: světlá omítka v bílé barvě; obklad z plechových kazet v úrovni atiky a exponované jižní fasády v barvě RAL 9006; sokly budou achátově šedou barvou odsazeny od základních ploch bílé omítky; výplně otvorů a lehký fasádní systém výkladce a vstupu z hliníkových profilů budou z tmavě šedé barvy; zámečnické prvky budou žárově zinkovány; střešní krytinu tvoří fólie šedé barvy. Na obvodových stěnách budou umístěny prezentační plochy a loga označení provozovny. Zpevněné plochy jsou navrženy jako asfaltové komunikace doplněné parkovacími stáními a chodníky z betonové dlažby, nezpevněné plochy budou doplněny střední zelení.“
Pro danou lokalitu to znamená zejména poškození přirozeného výrazu uličních front, neboť novostavba bude mít z velké části slepé fasády, bez oken a výkladců jen s reklamními plochami. Také mimo jiné zmizí historicky hodnotné dláždění ulice U České Besedy, které představuje poslední pozůstatek typické ústecké dlažby z čedičových a znělcových kamenů.
Nové obchodní centrum má nést jméno „Nové město“ podle historického pojmenování dané lokality. To bude ale nejspíš to jediné, co z genia loci Nového města zbude.
Jak je tedy patrné, byla pro historii české menšiny v Ústí nad Labem tato část města naprosto stěžejní. Na její postupné likvidaci se podepsal jak minulý režim, tak bezohledné panování zdejších politických struktur v době navazující. Zánik ulice U České Besedy je historickou tragédií, která by měla vzbuzovat úplně jiné emoce než:
„Konečně zmizí další ruiny, které hyzdily naše město,“ (Romana Macová, mluvčí ústeckého magistrátu)
“Jsme rádi, že ty domy padnou k zemi, protože v nich byly neustálé problémy.” (ředitel ústecké městské policie Pavel Bakule)
Stavba nového obchodního centra pro město není žádná skvělá zpráva. Je to jen další signál, že se zde k lepšímu mnoho nemění. Že jsme dovolili, aby nám před očima přes deset let hnila přímo v centru celá čtvrť historické zástavby. Slovy Martina Krska: “Považuji za nehoráznost, že někdo takhle promyšleně ničí významnou historickou část města.”
Své historie bychom si měli vážit, hlásit se k ní a hledat v ní své kořeny. Bohužel nám už té historie v Ústí mnoho nezbývá. A co zbývá, to většinou chátrá podobným způsobem. Snad se jednou tento styl přemýšlení změní a budeme si vážit historických budov s nadčasovou architektonickou kvalitou víc než nákupáků.