V Ústí jsem se narodil, bylo to osm let před sametovou revolucí. Pamatuji si barevné plameny z chemičky, sírový zápach z plynárny Úžín, různobarevnou Bílinu. Pamatuji se na čoudící město v plných obrátkách socialistického průmyslu, který nebral ohledy na nic a na nikoho.
To se změnilo v 90. letech, kdy započal velký útlum výroby v nekonkurenceschopných, postupně krachujících podnicích národního hospodářství, v důsledku čehož však přišla i některá pozitiva: v Ústí se dnes dá dýchat a v Labi dokonce koupat.
Jenomže od dnes už ikonických devadesátek uběhlo dalších 30 let (!) a řada věcí se výrazně zhoršila: město se vylidňuje, pracovní příležitosti jsou průměrné a sociální problémy zůstávají. 90. léta také v Ústí zanechala nesmazatelné stopy v komunální politice deklarované zkostnatělými postoji, že všechno „se nějak vyřeší“, „takto se to tady dělá roky“ a „ať to někdo udělá za nás“. Možná, že stopa ODS v podobě „všespásného trhu“ je zde tak zarytá, že vůle po zásadních změnách není, protože „proč měnit to, co funguje“.
No ale ono se po desetiletých devadesátkové setrvačnosti právě ukazuje, jak to nefunguje. Ústí není atraktivní a nespraví to ani pověstné „hezké okolí“. Kulisa úchvatných kopců středohoří a malebné scenérie labského údolí nenaplní vaše peněženky a neumožní žití důstojných životů, ani splnění vašich snů. Ekonomicky se tady totiž zastavil čas a výhoda polohy překlopená do skladových hal podél D8 asi není to pravé ořechové.
Ústí je jako ostrov, kde se ekonomicky zastavil čas, přičemž kolem něj ujíždí vlak s něčím, čemu se říká tzv. znalostní ekonomika. Jako příklad lze použít ty pověstné sklady, které rostou, a ještě více porostou: skládání, expedice a příjem balíků dokáže robot, ale proč, když je tady dostupná lidská levná pracovní síla? Na skládání balíků opravdu nepotřebujete kdovíjaké znalosti a schopnosti. Na to, abyste vynalezli a vyrobili výrobek „Made in Ústí“ už ale ano.
Ústí bylo známé svými chemicko-potravinářskými výrobky – nejenom pryskyřice z chemičky nebo zubní pasta ze Setuzy, ale taky pivem Zlatopramen nebo Krásnobřezenským rumem. Vysvětlování konce této průmyslové éry je na jiný článek. Jednoduše lze říci, že Ústí má být na co hrdé, ale všechno je to zkrátka už minulostí. Bohužel.
